Čtyři, NO A?! – pocity a zážitky maminky čtyř dětí

(pro rodiče – zejména pro ty s větším počtem dětí 😉 )

Znáte to, pokud jste žena do třiceti let, každý se ptá: „Máte děti?“ a když už jste po třicítce, otázka se změní: „Kolik máte dětí?“ Proč je to tak strašně důležité, že to zajímá tolik lidí? Chtějí to vědět na úřadech, u lékařů, ve školách a školkách, je to i častým tématem zdvořilostních rozhovorů. Vždyť je to jedno, jestli má žena jedno, dvě nebo deset dětí.

Když se mě někdo zeptá, kolik mám dětí, odpovídám pravdivě: „Mám čtyři děti.“ Vím, v této době to není zrovna obvyklé, ale co už. Nejvíce se bavím reakcemi lidí: „Vy chudinko!“ nebo „Taková mlaďunká. To jste musela začínat brzy.“ nebo „Jak to zvládáte?“ Někdy se přistihnu, jak čekám až to přijde a tipuju od koho to přijde.

Žebříček je následující:

1. kategorie – babičky – ženy ve věku mé babičky ocení, že mít čtyři potomky je krásné a vyprávějí příběhy ze svého mládí, když měly vlastní ratolesti nebo byly samy dítětem.

2. kategorie – maminky – tato kategorie má ještě dvě podkategorie:

– podkategorie A – generace mé maminky – ty se mírně leknou a vyprávějí o svých vnoučatech.

– podkategorie B – jsou ženy mého věku, které zrovna mají malé děti. Ty se zhrozí velice, prohlásí mě za matku hrdinku a povídají mi o svých dětech, jak je to s nimi strašné, jak neposlouchají a že vlivem těch malých hajzlíků brzy skončí ve cvokárně.

3. kategorie – budoucí maminky – ty dostanou mírný šok, který zaženou pohlazením svého vypouklého bříška. Pak se na chvíli zasní a je na nich vidět, jak šok ustupuje. Nejspíš si představují, jaké to bude krásné, až jednoho dne na svět vykoukne to jejich nádherné všemi obdivované úžasné děťátko a později k němu přibudou další tři polobohové a ony budou ideální milující matky. Tyto zatím neproškolené mamky jsou velice naivní. Oblouznění hormony však nepotrvá věčně. Čeká je kruté prozření.

Děti se mnou

Pokud mám však všechny děti s sebou, tak je to ještě zábavnější. Úplně vidíte, jak lidem padá brada a jak počítají. V tomto případě zmíněný rozhovor probíhá maličko jinak: „To jsou všechno vaše?“ Většinou odpovídám ano, ale někdy ze mě vystřelí ano, všechny jsem porodila. Záleží na tom, jak se dotazující tváří a jestli z něj čiší obyčejný údiv nebo údiv nevěřícný. Rozhovor pokračuje dál: „Vy chudinko.“ To už tu bylo, bohužel je to pro rozhovor nevyhnutelné, zdá se. „A koukám máte jen jednu holčičku, že? Růžička mezi trním.“ V této chvíli se obvykle obracejí s další otázkou k mé osmileté dceři: „Chtěla bys ještě sestřičku, že?“ Načež dcera popuzená stále stejnou otázkou odsekává: „Ne, já mám brášky ráda.“

Rozumíte, nejdřív jsem chudinka, že mám čtyři děti a za pár minut by mi dotyčná přidala ještě pátou holčičku, ale to už jako problém nevidí.

Jak vidíte, být matkou čtyř dětí je úžasná věc. Potkáte spoustu zajímavých, milých i zvláštních lidí. Vyslechnete spoustu životních příběhů a stačí jen odpovědět: „Mám čtyři děti.“ Zkuste to někdy. Na mém místě byste se bavili taky.

Autor: Pavla Konečná

(Té malé holčičce je dnes už skoro 12 let 😉 )