V těch největších mrazech, které tuhle zimu mohly být, si naše velké děti vzpomněly, že kvůli distanční výuce už dlouho nikde nebyly. Když jsem slyšela otázku:
„Tati, můžeme jet stanovat?“
Od srdce jsem se zasmála a dál jsem to neřešila. Jenže pár dnů na to přišla otázka:
„Mami, budou mi stačit jedny teplý ponožky?“
„Na co teplý ponožky?“
„No, až pojedeme s taťkou.“
Chvíli jsem nechápala, o čem dcera mluví, ale bylo mi vysvětleno, že velkým dětem tatínek slíbil ono kempování v zimě a že já s malýma klukama zůstaneme doma, protože malí kluci jsou na to ještě moc malí.
Říkala jsem si – Ok, ono je to za pár dnů přejde. Kdo by taky chtěl spát ve stanu v zimě, když venku mrzne.
Chyba lávky
Trochu jsem se zmýlila. Po týdnu se doma začaly objevovat spacáky do mínus třinácti stupňů, zateplené trekingové kalhoty a kotníkové boty na túru. Ještěže ten Decathlon funguje online.
Došlo mi, že to s tím výletem asi myslí vážně. Padaly na mě dotazy: „Kolik si mám vzít triček? Bude mi v noci v teplácích zima? Kam pojedeme? Jak dlouho tam budeme?“
Při cestách za NORMÁLNÍHO počasí všechny tyto otázky lehce zvládám a řeším, ale v zimě? Kdybych je měla balit já, tak by museli mít s sebou každý dva Šerpy. Proto jsem z organizace tohoto bláznivého výletu rychle vycouvala a se vším poslala děti za tatínkem.
Jak už to u tatínků často bývá, chtějí děti učit samostatnosti. Bylo tomu tak i v tomto případě. Děti dostaly lehké určení směru, hrubý odhad časové náročnosti a k ruce kamaráda Googla. Měly vymyslet trasu, časové rozvržení celého výletu a seznam věcí a potravin, které si budou muset vzít s sebou.
A je to tady
V sobotu ráno v 9:45 vyrazili autem do Úštěku, kde zaparkovali a vlakem pokračovali do vesničky Blíževedly. Tak začínalo jejich zimní dobrodružství. Šli po stezce, kterou vidíte na mapě níže.
Měli několik záchytných bodů. Prvním z nich byl vrch Hřídelík, vyhlídka Opičí hlava, Kalvárie a poslední toho dne hrad Helfenburk.
Během cesty měli počasí stálé – zataženo a teplota kolem nuly. Terén se ovšem dosti měnil – sucho, bláto, sníh, vlhké listí, led. Bylo potřeba dávat pozor na každém kroku zvlášť s osmikilovými zavazadly na zádech.
Na hrad Helfenburk dorazili po čtyřech a půl hodinách pohodové chůze. Rozdělali oheň, postavili stan u tábořiště před hradem a upekli si zasloužené špekáčky. Noc byla prý klidná až na toho rozzuřeného medvěda u nich ve stanu 😀
Tipy
- pokud se chystáte na túru s přespáváním je dobré, aby vaše zavazadlo nebylo těžší než čtvrtina vaší váhy
- důležitá je voda
- jídlo je dobré vydatné, ale na přenos lehké – sušené maso, müsli tyčinky, čokoláda s oříšky, vařená vejce, suchary, ovoce
- přespání na Helfenburku je potřeba si domluvit u Spolku Hrádek. Je možné si domluvit přespání v chatce, na nádvoří nebo u tábořište před hradem. K dispozici je i suchá toaleta.
Probuzení do chladného rána
Ráno se probudili v 6:30. Vstávat v neděli takto brzy se u našich dětí moc nevidí. Ve stanu bylo vlhko a chladno. Vše si pobalili, snědli pár drobností a vyrazili na cestu domů.
Vykouklo i sluníčko, tak se šlo hezky. Za hodinu a půl už byli v Úštěku a o půl deváté už byli doma unavení, ale šťastní.
Super👍